V letošním roce se nám opět roztrhl s různými investičními podvody, ať už jedná o prodej dluhopisů, různých investičních fondů podnikajících podle § 15 ZISIF nebo nejrůznějších kryptoměnových tokenů. Bohužel tomu nahrává i vysoká inflace, lidé totiž hledají taková řešení, která ji překonají (i když je to v podstatě hledání jednorožce). Sám jsem byl v poslední době osloven, abychom jako firma nabízeli podobné nesmysly.
Všechny tyto podvody těží ze tří faktorů:
- Nízká finanční gramotnost – často se setkávám s názorem, že banky zhodnotí naše peníze o stovky % ročně. Proč nejde dosahovat takového zázračného zhodnocení? Kdyby to totiž bylo tak jednoduché, tak Vám určitě banka nebude půjčovat za pár %.
- Lenost řešit své peníze – je až k nevíře, kolik lidí nečte podmínky smluv. Obzvlášť u nestandardních „úžasných produktů“. Vzpomínám si na případ, kdy klientovi nepřišlo divné, že v případě sporu by se musel soudit u rozhodčího soudu na Floridě (samozřejmě tohle letadlo už dolétalo).
- Chamtivost – část lidí se v podvodech spálí kvůli chamtivosti.
Jelikož většina těchto podvodných schémat nemůže být nabízena veřejně, je potřeba je ke klientům nějaký způsobem dostat. A zde na scénu přichází finanční poradci. Ti zde figurují jako naháněči klientů a dostávají za to velmi dobře zaplaceno (možná by zde byl lepší výraz podíl na lupu). Nevěřím totiž tomu, že poradce, který klientovi slibuje zhodnocení v řádech desítek % a podobné nesmysly, neví, že se jedná o nějakou variantu Ponziho schématu. Je jasné, že pokud někdo nabízí násobně vyšší odměnu než konkurence, je vhodné být obezřetný.
Jako největší problém vnímám v podstatě neexistenci postihů pro poradce, kteří klienty nahánějí do těchto sraček. Většinou fungují jako tipaři, kteří jen předají kontakt čili vlastně klientovi neradí. Takoví poradci zinkasují provizi a klient přijde o peníze. Psi štěkají a karavana jede dál. Dokud se nezačnou tvrdě postihovat poradci, kteří vědomě dodávají klienty do nejrůznějších podvodů, nic se nezmění (teď nemluvím o tom, že poradce s klientem investuje v klasickém regulovaném nástroji a dojde ke korekci – to je možná smůla, ale určitě ne podvod).
Řešením by mohlo být zavedení veřejného „blacklistu“, kde by byli vypsáni všichni, kteří jsou namočeni v investičních podvodech. Potom by si každý určitě rozmyslel, jestli peníze navíc stojí za ostudu a ztrátu reputace. Je mi jasné, že to může působit jako velmi radikální řešení, ovšem takovíto „poradci“ zkrátka kazí pověst těm reálným finančním poradcům, kteří si tak musí svou práci v očích klienta vždy znovu a znovu obhajovat.
Ing. Marek Kubis, EFA